1. 1. 2008

Nerudův fejeton o filatelii



V loňském roce jsme Vám předložili úsměvné povídání o filatelistech z pera předního českého humoristy Karla Poláčka. Dnes Vám nabízíme pohled nerudovský, nikoli však nerudný. Jan Neruda si v tehdejší době počátků moderní mánie všiml a v doslovném znění z Národních listů ze čtvrtka 24. února roku 1870 a Vám přetiskujeme:

MODERNÍ MANIE

Lidé už sbírali ledacos, knihy, obrazy, starožitnosti, květiny, brouky, vycpaná zvířata, rezovaté mince, minerály, petrefakty, stroje a nástroje, lučebniny a výrobky – to prý vše je na poučení lidstva a záslužné. Jiní zase sbírají divadelní cedule, partiscetle, kůstky „svatých“, „znamenité“ tříšťky z historických křesel, loží a dveří, okovy znamenitých vězňů, jistý Angličan má sbírku – ustříhaných vlasů a nehtů zajímavých lidí, francouzský lékař v Grenoblu – upotřebených guillotin, jistý český kavalír sbírku – střevíců tanečnice Pepity. Všechny sbírky je možno dělit na potřebné a zbytečné, rozumné a hloupé, zajímavé a podivínské. Ale všechny mají základ svůj v jakési sběratelské nemoci lidské, v zimnici, která dostupuje až na manii, šíří se epidemicky u jednoho déle, u jiného zase kratčeji trvá, mnohého připravila ale už o jmění. Za nejnovějších dob povstala sběratelská manie zcela nová a předmětem jejím jsou – poštovní známky, ony známky, které také u nás – co poštovní porto lepíme na listy.

Manie sbírat známky poštovní povstala nedlouho asi po zavedení známek samých. Myslím, že známek či marek na listy začal užívat nejprve v Americe – pak v Anglii – po zavedení známek kolkovních. Na evropském kontinentu užívá se jich sotva 35 let, alespoň byly nejstarší listovní známky, které jsem ve sbírkách viděl, teprve z doby poslední Francouzské republiky. Počet všech dosud „emitovaných“ druhů známek páčím na 2000 v celém poštovním světě, nejúplnější sbírka mnou probraná čítala as 1800 druhů. Arci má sama Anglie se svými koloniemi, zvláštními a známkami returnímu, přes sto druhů, tolikéž Francie, Německo, švýcarských kantonálních je taktéž mnoho, zato ale vydáno jinde jen po dvou druzích, jako např. v Bahamě, nebo docela jen po jedné, jako Barbadosu, Ecuadoru (un real), Granadě (six pence), Holštýnu (4 schilingy), Helgolandu, Hondurasu (dos reales) a na Jawě (10 cent).

Mnozí se „philatelii“, tak se nazývá nová ta manie, a „philatelistům“ smějí. Ne zcela právem. Mají-li kousky rozličně zbarveného sukna za rámcem na stěnách nižších škol svůj účel instruktivní, může jej zajisté mít i dobrá sbírka listovních známek, Nehledě ani k tomu, že u mladíka podobná sběratelská choutka má vždy svou výhodu. Takovou sbírkou podá se obraz světového poštovnictví, budí se zájem pro zeměpis; alegorická skupení, znaky a historické podobizny na známkách jsou právě tak poučné jako jich slovanské, latinské, řecké, orientální písmo, rozličné jazyky a rozličné peněžní hodnoty. Při egyptské poštovní marce, na níž jsou sfinx, pyramida a obelisk vyobrazeny, může se učitel rovněž instruktivně rozhovořit, jako při chřestýši na brazilské, tuleni na novofundlandské, sopce na San-Salvadorské atd. Ano rychle po sobě jdoucí emisse rychle se střídajících politických vlád v jedné zemi mohou i zrostlého právě tak poučit, jako ho může pobavit rozdíl mezi elegantní markou anglickou nebo americkou a hrubým sluncem Montevidea nebo argentinských republik, jež se svými štětinatými paprsky na vlas podobá náročným ornamům „uherských herkulů“. Již barvitost známek těch baví o sobě a rozhodně dobrou zábavou je, prohlédneme-li například marky z časů nyní vyhnané španělské královny Isabelly: vydávala rok co rok nové a rok co rok byla královna Isabella na nich – mladší.

„Philatelie“ rychle se zmohla a zmocnila se po Evropě starých i mladých. Začal velkolepý obchod v listovních markách, mladíci pařížští zřídili sobě i „markovní bursy“ – pod širým nebem, v zahradě luxembourgské, tuilerijské na italském boulevardu, na počátku Elysejských polí u Place de la Concorde, atd. Milióny marek opotřebovaných posílaly se světem – a posílají se dosud. Nyní jdou miliónové sbírky i přes oceán, do Číny, kdež se neužívá jich ku sbírkám, nýbrž k olepování besídek, světnic a jiným okrasám, k nimž se hodí pestrostí svou i obyčejným svým, čtverhranným formátem (kruhových je málo, trojhranná marka je jen jedna: „Cape of good hope“, předhoří Dobré naděje). V Německu živí se obchodem v markách nějakých třicet firem, mezi nimi i jedna berlínská česká (Ottokar Přibil, Oberwall-strasse, 19). Obchodníci ti mají zvláštní svůj časopis pro vzájemné insertní nabízení zboží: „Der Briefmarkenanzeiger, Gratisorgan Fuer Philatelisten“, jejž vydává lipský artistický ústav. Zároveň kvete obchod s hotovými „alby“ na marky, alby naplněnými již markami, otevřenými také textem historickým a geografickým. Ano v Evropě vychází již několik časopisů, věnujících se výhradně sběratelům marek, tak v Paříži „Le Timbrophile“, (parait tous les mois), v Londýně „The Philatelist, An illustrated Magazine for Stamp-Collectors“ a „The Continental Philatelic Magazine“, v Německu „Preislisten“ a „Der Briefmarkensammler, Organ fuer die gesammten Interessen den Briefmarkenkunde“. Snad pobaví někoho již pouhý obsah takového časopisného čísla. Jedná se tam v úvodních článcích „o formách couvertů“, kde se obšírně dovozuje, že nejlepší jsou dlouhé oblongy americké a ty desetikopejkové finské, že jsou příliš malé, pak „o poštovním přeisku a protisku“, o „vodním znamení marek“, „o markách nově emittovaných“, ve feuilletonu harcuje se elegickým tónem pro vyobrazení poštovní trubky na markách, jakž prý se děje v krásné pietě dosud jen v Hannoveru, sdělují se cestopisy, humoresky, ano i básně.

Sběratelé hledí mít hned všechny marky nově emittované, zvlášť jsou jim milé známky vzdálených zemí, krátce trvavších emissí, atd. Taková úplná sbírka stojí sta zlatých. Proto se toho také chopila spekulace a k hrůze všech poctivých philatelistů začaly se v obchodě náhle objevovat známky padělané. „Řemeslo“ to se nesmírně rychle zmohlo, povstaly hned celé velké továrny, zhotovující známky všech zemí, a to hned s černým poštovním jich přetiskem, s různou podleskou! Nejznámější takové továrny jsou v Norimberce, Hamburku, Basilejí, Vratislavi, Mannheimu, Frankfurtu, Vídni, Liverpoolu a Glasgowě. Že nepracují „v malém“, dosvědčují už jejich ceny: úplná sbírka padělaných známek (bez desek, pouze nalepená v abecedním pořádku, podle zemí na archy), stojí čtyřicet zlatých r. č.

Aby se veškeré falši vyhnuli, sbírají nyní Angličané celé couverty. Místo jednoduchého alba bude nyní philatelista potřebovat hned celého archiváře.